Boží vůle viděná za vším – takový křesťanský fatalismu?
Myslím, že svět byl přirozeně stvořen k samostatnosti, svobodě. A tak mají naše schopnosti a přirozené vlastnosti běhu světa svůj největší, řekněme NEJOBYČEJNĚJŠÍ vliv. Tisíc přirozený faktorů, které neumíme rozklíčovat a které nemají s Boží vůli vlastně co dělat. Tím ovšem nechci říct, že by Bůh nemohl libovolně do tohoto přirozeného běhu věcí nějak zasáhnout…
Snad by stálo za nahlédnutí do knihy Job.
Vidět Boží vůli, zásah, například za každou ne/splněnou zkouškou? To
mi přijde nepřirozené. Ne že by zasáhnout nemohl, ale přece není Panák,
který neustále tahá za nitky podle vlastního scénáře.
Co když Bůh zasáhl právě v tom neúspěšném pokusu a ten úspěšný byl právě jen na našich znalostech?
Já nemám rád doměnky, ani domýšlivost. A když nevím, tak nevím. A co já mohu vědět o Boží vůli, nebo zázracích v každodenním? Všechno co si vymyslím je tak pohádka.
Bohu máme pořád za co děkovat. A co On v tom díku spraví, to je na něm. A “prosit za všechno” – zvát Ho do života ve všech jeho aspektech – to je taky moc důležité. Ale nemusím při tom vymýšlet kde a jak, do čeho, mohl zasáhnout.
Děkovat Mu za to, že jsem (jen) díky němu zkoušku zvládl, mi přijde bláznivé (ač si vhodností tohoto slova nejsem úplně jist).