Má německá a pak především švýcarská zkušenost přímo volá plná tolerance a respektu k druhým. Ohleduplnost a žádné přehnané ego s namyšleností a sebestředností.
Tak například, vidím to jako dneska. Valím rovinkou na kole, blíží se kruháč a na něj vjíždí auto. Nechce se mi brzdit pěkně rozjeté kolo, tak doufám, že auto zavčas zmizí z cesty, nebo že to případně dobrzdím. Ale paní, která v tom autě na kruháči měla přednost, viděla jak valím a nevěda jestli zastavím, raději zastavila! Chápete to? Aby druhému jeho vinou neublížila, raději zastaví…
A praxe, kterou jsem v jedné základní škole města Chur měl. Děti různých vyznání, rozdílných mateřských jazyků, různé barvy kůže, majetku i předků. Pokojně se spolu učí, dospělí pokojně spolu žijí…
Myslím, že jak je to na Moravě všichni víme. A jak je to za Bránou, raději pomlčet. Já o tom nemůžu psát, protože mi to dělá moc moc zle.
K psaní článku mě ale vedla jiná myšlenka. Z akademické sféry i tady u nás, jsem navyklý poslouchat názory a nápady ostatních. Pak je možnost k tomu přihodit něco svého. A na závěr, pokud se neshodnem, tak se rozcházíme alespoň s jakými uznáním druhého a případně inspirací, kam se vydat hledat další, nové myšlenky.
Pak se setkám s naprosto obyčejnými lidmi, kterým něco závidím, mám je rád a tak vůbec. Občas, zapípnu jen svůj názor. No a co se nestalo. Začal pořád dokola opakovat svou fanatickou, vysněnou představu o věci, která byla samozřejmě opačná té mojí. To by mě ovšem tak nevadilo. Vida jeho ráži jsem raději ani nepokračoval v hovoru tímto směrem, ale kamarád se nedal. Pustil se nejen do mě, ale i do toho kdo a jaký jsem (haněl mě do očí), naprosto mimo téma. Právě jen proto, aby mě naprosto bezohledně a sobecky potopil a uchránil si tak svůj názor, který mu vlastně nikdo nebral.
Není o to, kde je pravda a kdo ji může dokázat, ale o ten fanatismus, který naprosto ani nechce respektovat druhou svobodnou bytost a raději ji přímo chce zlikvidovat, aby se přestal cítit jakkoliv vymyšleně (nereálně) ohrožený.
Slýchám o fanatických náboženských účastnících. Kolikrát se jako fanatici označují už jen Ti, kteří svou víru prostě žijí a nejsou vlažní (pasivní vyznavači). Ale nakonec je jedno, co fanatik zastává. Jestli to jsou v lepším případě jeho zvrácené myšlenky a nápady, nebo jestli si je vyčte a dobarví z bulváru.
Nesnáším fanatismus. Stojí si na svém, nespolouchá a druhým ubližuje. Naslouchej, respektu…