je Ježíš jen legenda bez historické osobnosti? Nebo můžeme pochybovat jen o jeho božství, protože prameny dokládají jeho lidskou existenci? Žil historický Ježíš, nebo je to jen “zbožné” přání?
První, kdo historicitu Ježíše zpochybnil byl David F. Strauss (19.stol.), který ho považoval za mýtickou osobnost. Toho se chytil Marx a celá jeho ideologie. Právě komunisté efektivně a stále šířili představu o vymyšlené osobnosti. Ale už jen z hlediska sociologie a psychologie nejde vysvětlit vznik křesťanství bez silné osobnosti zakladatele.
Křesťanské prameny
K vlastním biblickým/křesťanským pramenům musíme přistupovat opatrně. Například evangelia k historicitě Krista nemají co říct, jelikož žádné se nesnaží být historickým zápisem. Ale máme cestopis a dopisy apoštola Pavla (+67), jejichž nejstarší dochované opisy jsou z prvního století! Podle nich Pavel cestuje a dopisy se obrací ke společenstvím a lidem, mezi kterými mohli být také přímí svědkové Ježíšova ukřižování. Kdyby si Pavel tuto naprosto základní informaci vymýšlel, jistě by se odpůrci rádi ozvali, že jejich historický současník neexistoval (viz. níže Římské prameny).
Ale podívejme se na Ježíše z historického hlediska, na spisy dokládající jeho existenci. Máme přirozeně i jiné prameny, než ty od jeho stoupenců.
Židovské prameny
Josephus Flavius, dějepisec židovsko-římské války z druhé poloviny prvního století píše v 18. kapitole svých Starožitností: “V této době žil Ježíš, člověk moudrý, můžeme-li ho vskutku nazývat člověkem, konal totiž neuvěřitelné skutky a učil lidi, kteří s potěšením přijímají pravdu. Získal si mnoho Židů, též i mnohé z Řeků… A když ho Pilát odsoudil na kříž na základě obžaloby předních lidí mezi námi, ti, kteří ho od počátku milovali, se ho nevzdali… A ani nyní kmen křesťanů, tak po něm nazvaných, dosud nevyhynul.“
Dalším důkazem je Talmud (kodex židovského zákona s komentáři), vzniklý v letech 70-300 n.l., ve kterém židovští autoři Ježíše urážejí, ale nikterak nepochybují o jeho existenci, ba naopak, potvrzují jeho základní životopisná data.
Pohanské prameny
Syrský pohan, Satirik Lukianos, z druhého století, píše v 11. kapitole svého díla O Peregrinově smrti: “… dosud uctívají toho velkého člověka, který byl v Palestině přibit na kříž, za to, že uvedl v život ten nový kult… jejich první zákonodárce je přesvědčil, že jsi jsou navzájem bratry, jakmile se zapřou a pominou řecké bohy a budou se klanět tomu svému ukřižovanému mudrci a budou žít podle jeho přikázání.” Obdobně vzpomíná jeho krajan a současník Mara-bar-Sarapion ve svém dopisu z vězení: “Co měli židé z popravení svého moudrého krále? Hned potom bylo jejich království zničeno… Ani nezemřel ten moudrý král. Žije dále v učení, které založil.“
Římské prameny
Kornélius Tacitus, římský historik z druhé poloviny prvního století, dokládá: “Proto Nero, aby potlačil pověsti, že z jeho rozkazu byl Řím zapálen, nastrčil jako viníky … křesťany. Kristus, od něhož své pojmenování získali, byl na základě odsudku prokurátora Piláta Pontského popraven, když byl císař Tibérius…” Tacitus zpravidla psal na základě podložených zpráv, patřil do třídy vysokých státních úředníků. Takový úředník měl snadný přístup ke zprávám, které měli povinnost římští místodržící (jako třeba Pilát) do Říma zasílat. Navíc byl Tacitus zásadním odpůrcem křesťanství.
Nejvýznamnější archivní spisy byly Činy Pilátovy (Acta Pilati), kterými je dobře doložený historický Ježíš. Ve spise se psalo o jeho případu a ukřižování. Spisy byly uchovávány v římském archivu, ale nedochovaly se. Nicméně určitě existovaly, jinak by se na ně nemohli křesťané odvolávat v dopisech státním úředníkům.
Odkazuje na ně Justin ve druhém století, : “A že se to stalo, můžete se dozvědět z protokolů sepsaných pod Pontským Pilátem…” Podobně se odvolává Tertulián na konci druhého století: “To vše o Kristovi Pilát hlásil tehdejšímu císaři Tibériovi.” a ve čtvrtém století také Eusebios. Bohužel tyto spisy se nedochovaly.
Historický Ješua
“Můžeme tedy mít za úředně potvrzené, že zakladatel křesťanství Ježíš Kristus byl historickou osobou popravenou v Judeji místodržícím Pilátem Pontským za vlády císaře Tiberia.” (Malý, 2001)
Samozřejmě otázkou zůstává, jaký Ješua byl, co všechno ne/dělal a jaké poselství nám chtěl předat. To je ale předmětem biblistiky, exegeze a především osobní víry každého čtenáře zvlášť.