Poslouchám lidi, co říkají. Co mi chtějí sdělit, jaké jsou jejich
postoje, názory, touhy. Vlastně jsem myslel, že se tak něco dozvím. Ale
lidi kecají.
Mluví, že mají rádi to nebo ono, ale chovají se pak
jinak. Říkají jací jsou, ale když se pak díváte, tak je to spíš jaký je
jejich ideál – ke kterému mnohdy ani NEsměřují.
Není to o nesrozumitelných vtipech, kterých mám sám dostatek. Ale o nekongruenci, nestálosti…
Kde se bere v lidech slabost nedostát svému slovu? Nenaplňovat své touhy? Neodcházet ze své nespokojenosti?
“Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.” Einstein
“Ať je tedy vaše slovo ‘Ano’ ano a ‘Ne’ ne. Co je nad to, je od zlého.” Mt 5,37
Jestlipak pěstujeme ctnosti? Kardinální? Sedm Clementových?
Chci vás povzbudit. Prohlédněte si je, najděte nejslabší a pár dní se na ni poctivě zaměřte.
Možná vás to nasměruje k vašemu ideálu, nebo alespoň dovede k tomu nekecat.