Ekumenický
1 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. 2 Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. 3 Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. 4 Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. 5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ 6 Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: 7 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ 8 Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? 9 Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ 10 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: 11 „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ 12 On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Jeruzalémský
A když přišel zase do Kafarnaumu, proslechlo se po nějaké době, že je doma. A shluklo se mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi, a on jim hlásal slovo. Přicházejí k němu s ochrnulým, nesou ho čtyři muži. A protože ho kvůli tomu zástupu nemohli k němu přinést, odkryl nad místem, kde byl, střechu, prorazili otvor a spouštějí dolů lehátko, na němž ležel ochrnulý. Když Ježíš viděl jejich víru, říká tomu ochrnulému: “Synu, jsou ti odpuštěny hříchy.” Sedělo tam několik zákoníků a ti si v srdci mysleli: “Jak může ten člověk takto mluvit? On se rouhá! Kdo může odpouštět hříchy, ne-li sám Bůh?” A Ježíš svým duchem hned postřehl, že oni u sebe takto smýšlejí, a říká jim: “Co to máte ve svých srdcích za myšlenky? Co je snazší, říct ochrnulému: Jsou ti odpuštěny hříchy, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď? Dobrá! Abyste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy, nařizuji ti,” říká ochrnulému, “vstaň, vezmi své lehátko a odejdi domů.” On vstal, ihned vzal své lehátko a před očima všech vyšel, takže všichni byli ohromeni, velebili Boha a říkali: “Nikdy jsme nic takového neviděli.”
Evangelia
Mt 9,1-8
Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal a odešel domů. Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.
Lk 5,17-26
Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ‚Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ‚Vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“
Lk 7,36-48
Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“
Výklad
hříchy = Transliterated: hamartiai Root: ἁμαρτία
to miss the mark; to err; be mistaken; to miss or wander from the path of uprightness and honour; to do or go wrong.
Nejde o hřích Zákoníků shodný s tím prvním (Gn 3,5)? Nepoznávají že skutečným rouháním je jejich falešný obraz Boha? – podobný člověku, který (podle zákona) neodpouští. (NEpM)
Seděli tam, jako by byli ochrnulí. (NEpM)
Uvažovali v srdci (dialogizó) = hodnotili/zvažovali. Nehovořili s druhými, ale sami v sobě. (NEpM)
Nejprve odpouští hříchy. Nikdy to však není definované jako nutnost pro uzdravení. Ježíš spojení hříchu a nemoci dokonce odmítá v Jan 9,2. (NZ2)
V knize Henochově byla proroctví o synu člověka. Titul syn člověka nebyl ještě zlidovělý pro mesiáše, ale pozornost Zákoníků přitahoval. Až v Mk 14,62 spojuje Ježíš titul s danielovým proroctvím. VEsM
Lidi pějí chválu pro uzdravení a ne pro odpuštění hříchů. VEsM
Židi pokládají neštěstí jako trest za hříchy; nemocní trpěli v první řadě pocitem odloučení od Boha. Ježíš toto odloučení ruší a legitimuje odpor vůči nemoci. Přiblížení člověka Bohu odpuštěním mělo být věcí Boží, ale od mesiáše se neočekávalo odpuštění, ale likviace nepřátel a hříšníků. VEpM
Možné pozdější přepsání pojmu člověk do označení syn člověka. V takovém případě by chtěl Ježíš říct jednoduše: “Člověk má právo zvěstovat boží odpuštění.”
Odkazy
Mk 3,20-23
Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl. Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana?
Mk 1,45
On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
Mk 2,27-28
A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.
Mk 6,51
Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
Mk 8,17
Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?
Mk 9,9
Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
Mk 10,45
Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
Mk 12,31
Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
Mk 14,62
Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
Mk 14,21
Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.
Mt 1,20-21
Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
Mt 8,10
Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.
Mt 9,32-33
Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem. A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“
Mt 20,26-28
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
Mt 26,64-65
Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.
Lk 9,47-48
Když Ježíš poznal, čím se v mysli obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“
Jan 2,24-25
Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 9,2-3
Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
Iz 1,18
Pojďte, projednejme to spolu , praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 43,22-25
„Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.
2Král 5,7
Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“
Dan 7,13-14
Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“
Sk 2,38-39
Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“
Sk 3,19-20
Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil.
* μετανοήσατε – změňte své myšlení
Sk 10,43
Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.
Sk 13,38-39
Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.
Řím 3,8
A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
Řím 3,21-26+
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
Řím 5,8-9
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Řím 5,20-21
K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Řím 6,1-2
Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?
Řím 6,15-16
Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
Řím 8,31b
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
1Kor 6,20
Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
1Kor 7,23
V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.
Gal 3,13
Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘
Ef 1,7-10
V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.
Ef 2,14-16
V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.
Ef 4,1-7
Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
Kol 1,14-15
V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,
Kol 2,14
Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.
Kol 3,13
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Žid 9,25-26
Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
1Jan 1,7
Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
1Jan 2,12
Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.
1Jan 3,19
Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
Zj 1,4-6
Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.
Poznámky
Srdce pokládáno za sídlo schopnosti rozhodnout se a jednat; sídlo citu byly ledviny. (VEpM)
Pravděpodobně Petrův dům. (NEpM)
Levi je druhé jméno učedníka Matouše. (PŽ:M)
Člověk je uspořádán excentricky, se středem mimo sebe. Jde, aby svého středu dosáhl. Nehybnost je jeho prohra. (NEpM)
Z hebrejštiny hřešit = nemít cíl, být odchýlen.
Poprvé se přiznává, že je “Syn člověka”. Tím zvýrazňuje , že je plně člověkem. (PŽ:M)
Přinášení přáteli není zvláštní. Zvláštní je Ježíšovo jednání s ohledem na víru přinášejících a ne uzdravovaného. (NZ2)
Ochrnutý je obecné označení pro lidi odkázané na pomoc druhých. Čtyři nesoucí pak zdůrazňují závažnost postižení. (VEsM)
Pro Ježíše bylo patrně slovo “víra” příznačné, protože používá slova jako “malověrný” nebo “malá víra”, ktaré se v řečtině nepoužívají a jejich vytvoření si vynutil nějaký významný aramejský obrat. (VEpM)
Výra druhů připočtena k dobru ochrnutému – osobní rozhodování hebrejové vždy zasazují do života společenství. (VEpM)
Jdoucí a tlačící se učedník a sedící Zákoník. (VEpM)
“Tímto vyprávěním začíná řada pěti diskuzí mezi Zákonem a evangeliem (Mk 2,1-3,6), mezi literou, která zabíjí, a Duchem, který dává život. Cílem Zákona je ukazovat naše malomocenství, ochrnutí – usvědčovat nás ze hříchu. Zákon stanovuje diagnózu zla, evangelium poskytuje terapii. Dobrá diagnóza je nezbytná pro přiměřenou terapii. Ježíš projevuje na zemi Boží moc: moc odpouštět hříchy.” Vezmiačti
“Ten, kdo nechce vyvodit z různých znamení a pravdivých událostí přiměřené závěry, je v nebezpečí, že se ve své zaslepenosti nebo pýše staví sám do pozice toho, kdo chce řídit Pána Boha. Chce Bohu dávat pravidla, jak má On jednat, aby byl pro nás lidi přijatelný.” Vezmiačti
Syn člověka měl mít moc soudit (Henoch 61,8; 62,3), ale ne moc odpouštět hříchy, tu má jen Bůh (Dan 7,13n).