Evangelium Mk 4,35-41

Ekumenický
35 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“ 36 Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38 On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ 39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40 Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ 41 Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“

Jeruzalémský
Týž den, když nastal večer, jim říká: “Přeplujeme na druhý břeh.” Opustili zástup a jeho, tak jak byl, odvážejí v loďce; a jely s ním ještě i další loďky. Tu se strhne prudký vítr a vlny se vlévaly do loďky, takže se už plnila vodou. A on byl na zádi, spal na podušce. Probouzejí ho a říkají mu: “Mistře, tobě nezáleží na tom, že hyneme?” Probudil se, pohrozil větru a moři řekl: “Proč se takhle bojíte? Cožpak ještě nemáte víru?” Tu se jich zmocnila veliká bázeň a říkali si mezi sebou: “Kdopak to jen je, že ho poslouchají dokonce i vítr i moře?”

Výklad

v.36: Ale v jakém stavu byl Ježíš [na lodi]? Jako zrno, které padlo do země, jako světlo, které vstupuje do noci, jako semeno, které vchází ve spánku, jako hořčičné zrno, které je nejmenší. DŮLEŽITÉ JE VZÍT HO TAK, JAK JE, a ne, jakého bychom ho chtěli mít. (NepM)

Podobný hospodáři, který spí (Mk 4,27). Stejné sloveso (egeirein) se používá při uzdravování nemocných a vyvolává asociaci vzkříšení. (SP:EpM)

Od nedostatku statečnosti (ustrašenosti) přechází k posvátné úctě (bázeň před Bohem). (SP:EpM)

Vítr i moře jsou podmětem pro sloveso v jednotném čísle.

Galilejské moře spojuje pevninu židů a pohanů.

Evangelia

Mt 8,18.23-27
Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.
Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“

Lk 8,22-25
Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí. Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho. Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám, a poslouchají ho?“

Odkazy 4,35-41

Gn 3,3
Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“

Ex 12,11
Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu. To bude Hospodinův hod beránka.

Žl 3,5
Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.

Žl 4,8-9
Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Žl 28,1
Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.

Žl 33,7
Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.

Žl 42,7-8
Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin , od hory Miseáru. Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.

Žl 65,7-8
Jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou, jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.

Žl 78,65
A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem.

Žl 83,2
Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!

Žl 89,8-10
Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.

Žl 95,8
Nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse.

Žl 104,4
Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.

Žl 107,23-32
Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná , ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!

Žl 131,2
Chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.

Job 11,18-19
Doufej, naděje ti kyne , pohleď, budeš uléhat v bezpečí. Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí.

Jon 1,14
Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.“

Př 3,32-34
Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých. Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.

Mt 8,10
Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.

Mk 1,27
Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci – i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“

Mk 5,1.21
Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.

Mk 5,33
Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.

Mk 6,45
Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.

Mk 8,13
Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

Lk 7,40
Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ –

Jan 1,38
Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře ), kde bydlíš?“

Sk 27,29
Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední.

2Pt 2,17
Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma.

Poznámky

Bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti:
Job 28,28; Žl 1,7; Žl 111,10; Př 1,7; Př 9,10; Př 15,33; Sir 1,11-20). (SP:EpM)

Nedostatek víry je odlišná zkušenost od “nevěry” ježíšovy rodiny a příbuzných v Nazaretě (Mk 6,6: A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.).

Když se vítr vanoucí po pevnině přibližuje k jezeru, zesiluje a způsobuje nečekaně prudké bouře. (PŽ:M)

Čtení (12. neděle mezidobí)

Job 38,1.8-11
Hospodin odpověděl Jobovi z (hklubin) bouře řekl: “Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou (přikryl) jako plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln.

2Kor 5,14-17
Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou na živu, nežili sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsem Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

Čtení (Slavnost Narození sv. Jana Křtitele)

Iz 49,1-6
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: “Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.”
Já však jsem pravil: “Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.”
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele.
Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): “Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země.”

Sk 13,22-26
Pavel řekl: “Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.’ Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.’
Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.”

 Lk 1,57-66.80
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.
Jeho matka na to řekla: “Ne, ale budu se jmenovat Jan!”
Namítli jí: “Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.”
Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno.
On si vyžádal tabulku a napsal: “Jeho jméno je Jan.” Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: “Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!”
Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.