Evangelium Mk 1,29-39

Ekumenický
29 Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova. 30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. 31 Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. 32 Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. 33 Celé město se shromáždilo u dveří. 34 I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. 35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. 36 Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37 Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ 38 Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ 39 A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

Katolický
Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: “Všichni tě hledají!”
Odpověděl jim: “Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.” A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

Evangelia

Mt 8,14-17
Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘

Lk 4,38-44
Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni. Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je. Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš. Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“ A kázal v judských synagógách.

Výklad

Čekali na konec soboty a přinášely “zle se mající lidi”. (SB)

Zlým duchům, zázrakem uzdraveným lidem, a dokonce i apoštolům, Ježíš ukládá, aby o jeho mesiášské totožnosti pomlčeli, a tento příkaz bude zrušen až po jeho smrti. Mt 10,27
Představy prostých lidí o Mesiášovi byly tehdy silně ovlivněny nacionalismem, v Mesiáši spatřovali válečníka a to se velmi lišilo od pojetí, jaké chtěl ztělesňovat Ježíš. Proto si musel počínat velice opatrně, alespoň na izraelském území, aby se vyhnul nepříjemným nedorozuměním o svém poslání.
Tento příkaz zachovávat “mesiášské tajemství” není umělá teze, kterou si snad dodatečně vymyslel Marek, jak se domnívali někteří badatelé; takový příkaz odpovídá historickému Ježíšovu postoji, Mk se pouze k tomuto námětu s velkou oblibou vrací. Kromě Mt 9,30 se v Mt a Lk tento příkaz vyskytuje pouze jakožto paralela s Mk; často je tam dokonce i vynecháván. (JB)

Odkazy

Mt 4,23-24
Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.

Mt 8,32-34
On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

• Odehrává se v Dekapolis.
• Židé vepřové nesmí jíst, pohané mohou.

Mt 9,33-35
A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“ Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

Mt 10,27
Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte ze střech.

Mt 14,23-27
Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

Mk 1,21
Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.

Mk 1,43-44
Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“

Mk 3,12
On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

Mk 3,22-27
Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“ Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát. Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát. A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, a je s ním konec. Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.

• belzebub = belzebul;
  Ba‘al Zəbûl, “lord of the (heavenly) dwelling”,
  Ba’al Zebub was a derogatory pun used by the Israelites “lord of the flies”

Mk 5,41-43
Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

Mk 6,12-13
I vyšli a volali k pokání; vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Mk 6,46-48
Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.

Mk 7,24-30
Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

Mk 13,3-5
Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.

Mk 14,35
Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.

Mk 16,9
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.

Mk 16,17-18
Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“

Lk 3,21-23
Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli, …

Lk 5,16
On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Jan 12,17-21
Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

Jan 18,37-40
Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“ Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.

• pravda = ἀλήθεια

Poznámky

Ježíšova moc působí tím, že on vzal utrpení i smrt na sebe a přemohl je svým zmrtvýchvstáním. Proto žádná nemoc ani bolest nemohou člověka učinit neužitečným či bezcenným. I když ho zdánlivě „vyřazují ze služby“, v žádném případě jej nečiní zbytečným a nikdy ho nemohou „vyřadit“ z jeho důstojnosti a ze vztahu s Bohem. (e-neděle)

Židovské nařízení zakazovalo v sobotu cestovat. (PŽ:M)

Zmíněnými “druhy”jsou pravděpodobně mínění zbývající učedníci, které Ježíš doposud povolal (Ondřej, Jan, možná Filip a Natanael). (PŽ:M)